Závody Obedience 2010

17.10.2010 16:00

Tak jako jste si mohli začátkem srpna na našich stránkách přečíst krátký článeček o našich pocitech a zážitcích z výcvikového táboru obedience, tak bychom se s vámi chtěli podělit o naše zážitky z prvních zkoušek z tohoto tréninku.

Až do poslední chvíle jsem si nebyla vůbec jistá, jestli mám Carol na závody skutečně přihlásit. Cviky, až na malé vyjímky uměla dobře, ale stále jsem v ní neměla takovou tu 100% jistotu, jestli to co po ní chci zrovna teď skutečně udělá. Ovšem nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím. Za to přece nic nedám ne? Omrknu terén, uvidím jak to všechno chodí, nechám se natočit na kameru a aspoň se pak podívám, jaké chyby jsem kde udělala.

První termín, který byl na závody stanoven bylo 28.9.2010. V předvečer závodu intenzivně pršelo a několik dní předem také. Cvičák byl celý vytopený a proto se termín musel přeložit na 16.10.2010. Tím se věci trochu změnily. Někteří lidé vypadli, někteří přešli do jíných skupin, některým se zase naskytl problém s háravou fenou. Nás se tento problém dotknul v tom směru, že do skupiny OBZ z původních 15 přihlášených nastoupilo pouze 10. Ale vzhledem k tomu, že jsme nešli zase tak závodit, jako spíše složit zkoušku, neřešily jsme to.

V onen den D jsem už byla pěkně nervozní. Carol si pěkně chrupkala v postýlce a vůbec netušila, co jí čeká. Když jsem vstala dříve než je obvyklé, začala balit věci, složila boudu, byla už mírně natěšená a zřejmě pochopila, že dnes to nebude jen tak ledajaký trénink. A když zjistila, že Honey zůstal doma, její radost se mnohonásobně prohloubila :).

Na cvičák jsme dorazily kolem 8 hodiny ráno. Vše již bylo připravené, rozhodčí byla nažhavená s průpiskou v pravé ruce a s bodobvací tabulkou v levé. V 8:30 zalehla první skupina do odložení. Byla to pěkná podívaná. Jako první nastoupila Marta s Ingvarem, dále Emilka s Elzou a nakonec Lenka a její Best. Všechny předvedly precizní výkon a né nadarmo se dvě ze těchto prvních soutěžících umístily na stupních vítězů. Ovšem teď to teprve začíná. V 9:30 přišla naše chvíle v odložení ve skupině. Pejsky jsme si pěkně pod ostřížím zrakem zkušené rozhodčí posadily do základní polohy a daly poslední povel. Od stewarda zaznělo: " Všichni psovodi na mou úroveň". Tím jsme se dostali do oné napříjemné situace, kdy jdete, jdete, jdete, ale na psa bohužel nevidíte. Najednou slyším: "Nebojte, tento cvik zopakujeme znovu". Ajaj. Já si říkala co ta Carol zase provedla. Nenaštěstí nic :). Ona tam sedí, kouká co se děje, zatímco jí za zády pobíhá stádo splašených psů. Stala se totiž taková nepříjemná věc a o to více nepříjemná, že tento samý problém nastal paní i na srpnových závodech. Pejsek je divoký, vstanul a začel obtěžovat okolní fenu. Tím jí donutil zvednout se a utéct. Cvik se zopakoval a bylo po problému. Následovalo odložení v leže, jak já s oblibou říkám horší varianta cviku odložení v sedě. Pejsek musí vydržet minutu nehnutě ležet, což znamená opravdu nehnutě. Žádné sebemenší pohnutí těla se netoleruje, netoreluje se ani čuchající čumák u země či větřící ve vzduchu. Toto by možná zase nebyl takový problém, kdyby v polovině cviku nežačal nějaký chytrák mlátit kladivem do nedaleké střechy. Carol jak je divoká, tak je i uštěkaná a každé příložitosti se hned chytne. Ještě teď slyším to její chrchlavé wuf, wuf. Ovšem opět u mě stáli všichni svatí, Carol se nakonec nerozeštěkala, protože z úst stewarda zaznělo:"všichni psovodi zpět ke psům" a bylo po problému, nakonec jsme dostali 9,5 bodu z 10 možných.

Hned po Lucce, která závodila se svým australákem Santiagem jsme se dostaly na řadu my. Bylo kolem 10:45. Lucka byla velmi úspěšná a tak nám byla laťka nasazena vysoko. Vše jsme to započaly chůzí u nohy. Bylo to takové vachrlaté, Carol měla pořád hlavu u země, ale naštěstí to ve finále nedopadlo zas až tak tragicky. Zato při odložení za chůze, se opravdu vytáhla. Toto byl jediný cvik, který opravdu neuměla, ještě ráno před závodem jsme to trénovaly a nezvládla to. Na bojišti z toho vytáhla 9 krásných bodů. Když jsme se pak dostaly k přivolání z lehu byla jsem klidná. Tento cvik, je jeden z mála, který skutečně umí na 100%. Ale kdo by to byl řek? Moje malá holčička se na povel zůstaň zvedla a šla se mnou u nohy. Myslela jsem že mě odvezou. Dostaly jsme samozdřejmě nulu. Rozhodčí ovšem chtěla, ať cvik zopakujeme. Tak jsme to udělaly. A verdikt rozhodcí? Kdyby to bylo napoprvé bylo by to 10 bodů. Tak jistě chápete mé rozhořčení a o to větší bylo, když jsem se dozvěděla, že mi kvůli toho utelka o pár titěrných bodíků lepší známka. Ale tak stane se. Obedience trénujeme teprve 2 měsíce a na to, že je Carol už 6 let, předvedla krásný výkon.

Druhou a také poslední nulu jsme dostaly u boxu. Carol na povel sice do boxu běžela, dokonce si i krásně lehla, ale vše se to odehrálo 20 centimetrů před úrovní boxové čáry :D. Nedalo se nic dělat a pokračovaly jsme dále aportem, poslušností a rozpoznávání dřívek. Vše dopadlo vesměs dobře, stále jsme se motaly kolem 8-9 bodů za cvik, ale protože jsme u dvou cviků s koeficientem 4 dostaly nulu, tak jsme se připravily o 80 bodů, tudíž lepší hodnocení. Ale to nevadí. V létě budou další závody a tak si zajdeme do skupiny OBZ zlepšit hodnocení, v srpnu poté zkusíme soutěžit již ve skupině OB1. Je škoda, že skupina OBZ pro necvičící působí velmi amatérsky. Je fakt, že je třeba uznat, že to nic extra není, jsme přeci začátečníci, ale i tak nám to dalo pěkný kus práce.

Děkujeme všem zůčastněným, gratulujeme a vítězům a zejména děkujeme Martně, za trpělivost s Carol, ale hlavě její páníčkou :).

Pořadí vítězů bylo následující:

Na 1. místě se umístila Marta se svým welsh corgi cardianem Ingvarem v.d. Bockmuhle

na 2. místě Lucka s australským ovčákem Arnevisca Santiago la Lumpa,

na 3.místě Lenka se svou border kolií Bestem Mate Dajaverou.

-

-

-

- DLOUHO NIC-

-

-

- Aneta s bíglem Carol Blýskavica :)